IVA UHLÍŘOVÁ A PRVNÍ PRODANÁ NEMOVITOST
Jednoho únorového dopoledne jsem zavolala na soukromý inzerát prodeje bytu v Libině. Celý proces prodeje si chtěla vzít na svá bedra dcera jedné z majitelek. Začátek našeho hovoru nebyl úplně nejšťastnější, protože hned po mém představení se mi rázně sdělila, že už jsem několikátý člověk z realitní kanceláře, který jí volá, a ona žádnou realitku nechce. I přesto jsme si chvíli povídaly a já jsem zjistila, že naši realitku Dům snů zná. Hovor jsme ukončily tím, že se sejdeme na nezávazné schůzce.
Za pár dní jsme se setkaly v kanceláři, kde mi klientka u kávy byt a okolnosti prodeje popsala. Už věděla, jak pracujeme a jaké služby v rámci zprostředkování prodeje nabízíme. Rozloučily jsme se s tím, že se domluví s majitelkami a dá mi vědět, jak se rozhodly.
Dle jejích slov jí v období od inzerce do naší schůzky volalo velké množství realitních makléřů i zájemců, kteří po ní chtěli další informace či fotografie, ačkoliv v inzerátu uváděla, že je dodá po odstěhování babičky, která v bytě dosud bydlela. Ale ona už ztratila trpělivost, neboť ji neustálé hovory v pracovní době velmi obtěžovaly. A tak se majitelky rozhodly, že prodej samy zajišťovat nechtějí.
Jakmile jsme doladily podmínky spolupráce, poslala jsem jí e-mailem vzor naší jednostránkové zprostředkovatelské smlouvy, ať si ji celá rodina pročte. Při jejím podpisu měl ale nastat, alespoň z pohledu majitelek, zádrhel. Jedna z nich měla totiž ze zdravotních důvodů problém se podepsat na přesně stanovené místo. Podpis jsme realizovaly v naší kanceláři, přičemž jsem vyhradila větší množství času, než je na takovýto úkon obvykle potřeba, a vše proběhlo bez problémů.
Babička se mezitím odstěhovala a náš tým mohl všechno rozjet. Jak jsem však zjistila, na bytě se trochu podepsal zub času, protože babička se tam do velkých úprav nepouštěla. Majitelky však daly na mou radu a byt vymalovaly bílou barvou. Celý prostor pak působil mnohem lépe - vypadal čistě a voněl. Pak už nám nic nestálo v cestě, abychom provedli homestaging, focení, ... No dobře, stálo. Těch schodů do 4. patra bez výtahu nebylo úplně málo a trochu jsme se při nošení všech těch věcí zapotili. Ale výsledek stál za to.
Před inzercí bytu zbývalo doladit ještě pár věcí. Vzhledem k tomu, že je při prodeji nemovitosti potřeba budoucím majitelům poskytnout průkaz energetické náročnosti budovy, musela jsem po něm, vzhledem k neochotě společenství vlastníků, trochu zapátrat na jiných místech - naštěstí úspěšně. A protože jsem perfekcionistka, pustila jsem se ještě do vyleštění kuchyňské linky, aby případné zájemce byt doslova oslnil.
Po inzerci bytu probíhaly prohlídky, ale kupujícího jsem nakonec našla trochu jinak. Naši realitku oslovil investor, který poptával investiční byt v okolí Šumperka. A z naší nabídky si vybral právě Libinu. Kupní smlouvu jsme podepsali odděleně, prodávající i kupující, aby byla opět pohoda a dostatek času pro jednu z majitelek s handicapem. Ale jinak to byla rychlá akce, protože jsme potřebovali získat co nejvýhodnější úrok na hypotečním úvěru v době jeho strmého zvyšování.
No, a teď to vypadá, že to tam noví majitelé vezmou pěkně z gruntu...
Tak co říkáte? Zavoláte mi, když budete chtít prodávat nemovitost nebo to zkusíte sami?
