Úklid, co s autem na značkách?
Po počátečním nadšení, že se podařilo koupit a převzít dům, spadly "růžový brejle". Úklid probíhal v několika fázích. Tou první byla všeobecná akce Z, kdy se sešlo asi 15 jedinců z řad rodiny a přátel a od rána do večera odjížděly do sběrňáku vleky plné pneumatik, plastů, skla, železa, papíru a všeho možného "materiálu". Vyklízel se sklep, půda, zahrada, garáž. Předchozí majitel pořádek moc neřešil. Spíš vůbec, podle fotek. Zároveň jsme zplanýrovali pozemek, pokáceli veškeré stromy. Většina z nich ještě týž den lehla popelem a byla z toho krásná, místy až 5metrová vatra. Žádná čistá prácička, ale s respirátorem a rukavicemi to celkem odsýpalo. Až do té doby, než došlo na auto...
Auto je asi silné slovo, hnijící torzo Peugeota plného autoskla, na prázdných gumách, evidentně mimo provoz už pár let, ale na značkách. S bývalým majitelem jsme si, pravda, moc nesedli. Co tedy s tím? Po té, co jsem vyslechla názory typu "zavez to do příkopu, do rybníka, postav to do křižovatky", jsem se rozhodla, že se informuji přímo na Policii ČR. Po hodině telefonického pendlování mezi městskou a státní policií se konečně na místo dostavil vůz, ze kterého vyskákali dva příslušníci s úsměvem od ucha k uchu... "Jóóóóó, slečno, tady to známe dobře" :D (No, bodejť by ne, první kdo nás navštívil byl vodař. Hned letěl do sklepa a přimontoval vodoměr, protože voda tekla, ale počítadlo chybělo, zřejmě známá firma široko daleko).
Nicméně postup byl na světě. Nakonec mě to neplánovaně stálo pětistovku, dobrá věc se podařila, ale už se nevsázím. Vzhledem k tomu, že původní majitel auta se přestěhoval poměrně nedaleko (cca 5 km), proběhla sázka, že mu to auto do hodiny vrátíme. To jsem ale brala ve srandě. Nebudu a nemůžu jmenovat, ale byli tři. Řidič a dva motory. Než jsem se vrátila z prohlídky, tak už bylo po akci. Doteď mě mrzí, že jsem přišla o podívanou, kdy se řítil po silnici vrak a střídavě ho tlačili a naskakovali na kapotu a z kopce se vezli. Stihli to za 55 minut i s přestávkou na pití... Neříkám nic a platím. Nevadí, hlavně, že to prošlo. A víc radši už psát nebudu.